MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Když se tetování dotýká víc než kůže. Co všechno v sobě může nést obraz, který nejde smýt – a co všechno může neviditelně změnit? Kdysi to byl znak příslušnosti k pouličnímu gangu či rituálnímu obřadu přírodních národů. Dnes je to často osobní rituál, vzpomínka, terapie nebo módní manifest. Tetování samo se stalo nejen obrazem těla, ale daleko hlubším voláním , kterým lidé vyjadřují, co nešlo říct jinak. Jenže jak hluboko tenhle obraz vlastně sahá a jak hluboko zasahuje? V době, kdy je těžké poznat, co je skutečné a co je jen filtr, si někteří nechávají pravdu vytetovat přímo na kůži. Ale možná tím nevědomky otevírají víc, než by čekali. Tetování jako kulturní a osobní fenomén Tetování je stejně staré jako lidstvo samo. První známky tohoto fenoménu byly nalezeny na těle muže, který se více jak pět tisíc let po své smrti stal slavným coby „ ledový muž “ Ötzi. Jeho tělo, objevené v alpském ledu, neslo desítky různých tetovacích značek. Zdobení těla se v různých kulturách vyskytovalo témě...

Umělá inteligence přebírá kreativní práci. Co se stane, když veškerou reklamu na sítích stvoří AI model a člověk jen bude stát opodál? A chceme to vůbec? Vítejte ve světě, kde reklamu nedělají lidé, ale AI modely. Pamatujete si ještě, když se před rokem předpovídalo, že první obětí nástupu umělé inteligence budou rutinní kancelářské profese, call centra a možná ještě tak právníci, jejichž práci půjde elegantně rozložit na precedenty, paragrafy a predikce obsluhované chatboty? No, to všechno se možná jednou stane, jenže zatímco korporátní účetní stále sepisují tabulky v nažloutlém světle kancelářských zářivek, kreativci už si prý mohou balit kufry. Na scénu totiž přichází Meta, jejíž nedávno představená vize plně automatizované reklamní platformy pro sociální sítě vypadá jako splněný sen každého podnikatele. Stačí nahrát obrázek, nastavit rozpočet a o zbytek, tedy o text, vizuál, cílení, umístění a dokonce i emoční náboj reklamy, se postará AI. V reálném čase. Na základě vaší polohy, mi...

Romantické podvody online zneužívají touhu po blízkosti. Umělá inteligence a algoritmy dnes pomáhají zločincům vytvářet falešné vztahy. Jak je rozpoznat a jak se bránit? „ Je to jako milovat ducha .“ Těmito slovy popisuje své probuzení do reality po setkání s podvodem jedna z obětí, která si byla 100 % jistá, že potkala člověka svých snů, do něhož se vášnivě zamilovala. Než zjistila, že jeho tvář byla vygenerovaná AI, umělý byl i jeho hlas a jeho city byly jen dobře naprogramovaný skript. Přišla o hodně. Kromě zhrzené lásky, sebeúcty i o peníze. V online světě, kde touha po lásce naráží na křivácké algoritmy a chatboti mají větší slovní zásobu než leckterý básník, se nám rozmáhá tichá epidemie: online romance scams. Romantické podvody ve vztazích, nejsou žádnou novinkou. Historií se táhnou jako červená nit všemi dobami. Ale nové je u nich to, s jakou přesností a cynickou efektivitou je dnes umožňují provádět právě AI technologie. Vznikají zločinné systémy, které kombinují lidské city s...

Miliony let vznikala, aby nás mohla jednou nasytit. Jenže dnes mizí během několika minut pod náporem vody. Ornice, nejúrodnější vrstva zemské kůže se doslova ztrácí před očima. Když dneska prší, tak vlastně lije Na dešti by nebylo nic zvláštního. Zemědělci ho vítají, alespoň ti, kteří ještě věří v klasické počasí a střídání ročních dob. Jenže to, co v posledních letech dopadá na zem z nebe, připomíná spíš dobře mířený úder dělostřelectva než mírné zavlažení. A přichází častěji, než bývalo zvykem. Přívalové deště jsou definované Českým hydrometeorologickým ústavem jako srážky nad 30 mm za hodinu. Způsobují prudký povrchový odtok vody. A ten na nechráněných polích znamená jediné: voda se nevsakuje, ale bere vše s sebou. A spolu s tím odchází i to nejcennější, co pole má, a tím je svrchní vrstva ornice. Podle map VÚMOP (Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy) je více než 50 % české orné půdy ohroženo vodní erozí. Největší riziko představují svažité pozemky, které úplně postrádají krajinn...

Temnota není zlo, ale zrcadlo. Sedm tváří temnoty odhaluje, co v sobě skrýváme, i co může nás může uzdravit. Esej o stínu, síle a odvaze vidět ve tmě. Když se bojíme nesprávné tmy „ Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. " - Žalmy 139:12 Tma má v naší kultuře špatnou pověst. Automaticky si ji spojujeme s nebezpečím, se zlem, s tím, co je třeba odehnat nebo vytěsnit. A přitom není tma ničím jiným než absencí světla, stejně jako mlčení není vždy znamením agrese, ale často hlubokého naslouchání. Strach z tmy je naše kulturní konstrukce, kterou nám zanechaly generace, jež potřebovaly rozlišovat, oddělovat a soudit. Hlavně to, co nepoznaly. Ale co když jsme si spletli směry? Co když to, čeho se tolik bojíme, není tma sama, ale naše projekce do ní? Tma je totiž prázdná. Nedává směr, nemá úmysl. Je neutrální. Většinu hrůz, které do ní vkládáme, si tam přinášíme jen my sami. A čím víc se jí snažíme osvítit, tím víc zůstáváme tím světlem oslněni a tudíž ...